Ten den pršelo. Na ulici se sem tam mihl nějaký ten deštník a pod ním uspěchaný človíček běžící do práce. Kapky pomalu stékaly i po okně, u kterého Apollo seděl. V ruce držel hrnek s horkým čajem. Máta s meduňkou voněly místností a čaj rozehříval Apollovo tělo v chladném bytě...

...V místnosti se objevila dívka. Fialové lokny jí spadaly po ramenou a dále se vlnily ve vodopádech tekoucích až do poloviny trupu, kde končily světle zelenými kapkami. Všechno bylo na ruby. Celá místnost vypadala jako po výbuchu. U balkónových dveří ležel hrnek, tekutina, stále ješte horká, byla rozlitá po podlaze. Dívka popošla k místu, černé upnuté kalhoty, lehké rudé tílko a dvě zbraně u pasu, pomalu přejela prstem po tmavé skvrně. která na bílé zdi přímo bila do očí. "Olly," promluvila snad poprvé za celý den, hlas měla zachraptělý. Vlastně spíš mumlala jen tak pro sebe, nebyl tam nikdo, kdo by ji slyšel.